Pracujete-li například v gastronomii, kde se každý den hraje o čas, zvláště například v době oběda, ať už jste zaměstnancem kuchyně nebo svoji směnu trávíte na place, nebo ať už pracujete ve velké fabrice na výrobu čehokoli, kde linky jedou a nesmí se zastavit, jinak půjde škoda až do velkých částek, je logické, že vaše nohy a ruce to třeba mohou stíhat, ale rozum se vám někdy zastaví. A patnácti minutové pauzy to opravdu nevytrhnou. Ne nadarmo se pracuje na směny, krátký a dlouhý týden, protože lidé si prostě potřebují odpočinout, jak fyzicky, tak ale i duchovně. A tento život v maximálním shonu není to, co vychází z přírody, ale to, co si bohužel člověk sám vybudoval a usmyslel. Ale parametry našich tělesných schránek tomu prostě nemusejí stačit. A už vůbec ne naše duchovno a myšlenky.
Navraťte se „k sobě“
Tento slogan, říkáte si, že na vás kouká z každého zpoza rohu. Dobře, nemusíte k němu mít důvěru, ale možná bychom se nad tím společně mohli trochu zamyslet a třeba tomu přijdeme na kloub, i když vůbec nemusíte takové ty sluníčkové lidi, kteří chodí bosí a staví si dřevěné domy uprostřed lesů, kde si sbírají kořínky. Civilizace je naše všechno, zároveň je to ale velký strašák pro naše těla i mysl. Celý život se za něčím honíme a chceme si dopřávat.
Tu, abychom měli na dovolenou v létě, tu, abychom měli na vánoční dárky pro děti, tu, abychom měli na velké a bohaté oslavy, kde se stoly jídlem budou prohýbat. Ale nejde v životě o něco trochu jiného? Jde přeci o to, abychom my obohatili tento svět, ale abychom se zároveň v něm neztratili a abychom v něm především mysleli na naši spokojenost a klid mysli. Každý večer tomu například můžete dopomoci a to tak, že si můžete zkusit si trochu zameditovat. Zapalte si magické svícny z minerálních kamenů a třeba do nich jen chvilku koukejte.